Cykloklub Nový Jičín

Aneb, jak jsem to viděl já…

Stalo se krásným zvykem, že cyklistickou sezónu ukončujeme v CykloklubNJ závodem, ve kterém můžeme zúročit celoroční trenink. Ředitelem, hlavním organizátorem a rozhodčím je tradičně Jirka, kterého ani neviditelný kudrnáč z Číny nezastaví. Nemoci se dočkat, spěchal jsem na zvyklý čtvrteční sraz, anóbrž nyní start závodu. 15 minut před startovním výstřelem mě však nikdo nevítal. Inu, ještě je to dobrý, na startu jsem první. Za chvíli přijel na elektrokole Mira a zanedlouho autem, ale zato v kompletním klubovém oblečení Jirka. Jako každý rok měl auto plné propriet včetně slunečníku, plastových židlí a stolu a spousty cen pro medailisty. Silný vítr si však slunečník pletl se satelitem snažícím se dostat na oběžnou dráhu a proto startovní zázemí zůstalo skromné a cíl Jirka přesunul na základnu. „Máme šanci na umístění!“ Shodli jsme se s Mirou. Naděje nám nevzaly ani přispěchavší časoměřička a zapisovatelka. Až tesně před startem se přiřítili další nažhavení závodníci. Nakonec se sešly 2 cyklistky, 6 cyklistů a 2 řidiči elektrokola. Vzhledem k silnému větru a silničnímu provozu ředitel Jiří z bezpečnostních důvodů zrušil časovku jednotlivců a vyhlásil pouze intervalový závod družstev. Týmy si vybírali nejstarší, tedy elektrikáři. Každý tým tvořila 1 žena, 3 domestici a 1 elektrický kapitán. Nebyl čas otálet, nervozita a startovní horečka zvyšovaly napětí a proto jsme záhy vyrazili. Nedočkavý Kája zastavil losování pořadí s tím, že vyráží první. Klidně, jeďte… O 2 minuty později jsme vyrazili i my – to nejlepší nakonec. Usilovnou pílí, snahou a dřinou jsme první tým dohnali v prudkém stoupání k bodu záchrany nad Čerťákem. Sportovně jsme po bravurním předjetí a následném taktickém zdržování počkali na soupeře, abychom společně u body záchrany na sucho polkli zklamáním. U bodu záchrany žádná pomoc. Natož záchrana. Skutečně – ani kapka. Další průběh závodu příliš oku diváka nelahodil. Nástupy byly eliminovány ještě před samotným zahájením, tempo v průměru průměrné. Aspoň jsem mohl v klidu fotit. Ostatní členové našeho týmu dokonale plnili dohodnutou taktiku, férově nabídnout, že se nebudeme honit a dojedeme společně. Taktně jsme zamlčeli, že máme 2 minuty handicap a tudíž tento výsledek v cíli znamená naše vítězství. Rozčarování z nečekané prohry vystřídala radost Mirova týmu z druhého místa. Konečně na bedně! Karel ještě zkusil podlý trik podáním protestu u ředitele závodu – tajně pořídil video, na němž byla naše něžná pětina týmu tlačena do kopce. Ředitel závodu Káju upozornil na stranu 24 nepsaných pravidel, kde se ani kurzívou vpravo dole nepíše nic o zákazu pomoci v rámci družstva. Nakonec samotné video vydalo také jednoznačný důkaz o nepravosti ošklivého nařčení ze sexuálního obtěžování v rámci týmu. Opravdu jsem měl ruku na Petřině batohu! Přesunuli jsme se na základnu k vyhlášení výsledků. Nejrpve byl oceněn tým soupeřů za druhé místo, následně naše družstvo za místo předposlední. Potlesk, dojaté rozhovory, děkování. Přípitek a konečně – tombola. Hostesky hbitě vylosovaly a rozdaly ceny. Nádherné kousky. Replika boha Radegasta v podživotní velikosti, drobné příšerky v nadživotní velikosti, vázička jako živá s umělou květinou, slušivé pánské košile a dokonce bunda týmu formule 1 Citroen. Štastný vítěz této hlavní ceny Jarda se záhy po losování omluvil a běžel se pochlubit domů. Výhru jsme Jardovi všichni přáli, akorát nám nějak z jeho marného pronásledování vyhládlo. A ejhle – Darinka. Přišla sice později, ale donesla občerstvení přímo z komory! Sýrovou a masovou mísu. Přesto, že nezávodila, stala se vítězkou, jak je zvyklá. Ale jen na chvíli. S chutí jsem se zakousl do sýru v domnění, že ty kousky na povrchu jsou zbytky nivy. Skřípot mezi zuby nemilosrdně prozradil, že to nebyla niva. Darinka musela s pravdou ven. Komora byla Česká lékařská (resp. její shromáždění), mísy byly nedojezené zbytky a ta sýrová ji spadla na zem. Dušovala se, že vše ihned zvedla a kameny vytřepala, ale evidentně ne úplně dokonale. Naštěstí zabrala na bolest zubů a čelistí Rychlá Univerzální Medicína. Na omlouvu rozdala Darinka další dárky – omalovánky, pastelky a informační brožury o novojičínsku, které ocenili nejen důchodci u našeho stolu, ale také do té doby závistivě popíjející hosté vedlejšího stolu. Tou dobou už nás bylo na základně asi 25, my závodníci jsme se tedy stali menšinou, která se hřála na vlně hrdinství a pěně zlatavého moku. Uvolnil jsem místo dalším příchozím a spěchal domů pochlubit se výhrou. Seřadil jsem děti, otevřel batoh a zjistil, že jsem výhru zapomněl na základně. No co už, příště se budu víc snažit. Už aby to bylo.
Překrásná akce! Jirko, děkujeme!

[View with PicLens]