Cykloklub Nový Jičín

Popis sobotní trasy se zajímavostmi po cestě:

Od penzionu Ferrata sjedeme do Martina. Kolem řeky Turiec se po proudu vydáme na sever až k soutoku s Váhem. Kolem Krpelianského kanálu proti proudu mineme Turčianské Kľačany, po mostech překonáme kanál i Váh a vjedeme do obce Sučany. Najstaršou a najvzácnejšou stavebnou pamiatkou Sučian, ktorá sa zachovala do dnešných čias a je zapísaná v štátnom zozname ochrany pamiatok Slovenskej republiky je rímsko-katolícky kostol Nanebovzatia Panny Márie. Stĺp hanby – pranier, stojí na námestí pred kostolom ako symbol mestských výsad mestečka Sučany. Další památkou je rodný dom s pamätnou tabuľou Jurka Langsfelda, slovenského dobrovoľníka v boji za práva slovenského národa v rokoch 1848-1849, ktorý bol 22. júna 1849 popravený v Kremnici. Nalezneme zde také spoločný hrob 55 partizánov, ktorí padli v Slovenskom národnom povstaní. Cyklostezka ze Sučan pokračuje do Turčianske Štiavničky, rodiště Jána Kostru (* 04.12.1910 Turčianska Štiavnička / † 05.11.1975 Bratislava – básnik, maliar, esejista, autor literatúry pre mládež, prekladateľ). Krom rodného domu Jána Kostru najdeme v obci expozici zvonů a Révayovský kaštel. Historie zámku sahá do poloviny 16. století, první zmínka o renesančním zámečku pochází z roku 1637. Protože v něm žilo několik rodin z Révayovského rodu, byl různě upravován v barokním a klasicistním stylu a různorodý vzhled mu zůstal dodnes. Zámek je obklopen rozsáhlým parkem, v kterém najdete empírový skleník. Od roku 2013 je zámek v majetku soukromé firmy, která má v plánu rekonstrukci tohoto velmi zchátralého objektu. Pěknou krajinou pokračujeme do Sklabinského podzámoku. Nad obcí se nachází zřícenina hradu Sklabiňa. Hrad byl postaven mezi lety 1308 a 1321. Hrad byl několikrát přestavován a na čas byl i sídlem Turčianské župy. V letech 1610 až 1612 byl v předhradí postaven zámeček a horní hrad se začíná pomalu rozpadat. Zámeček byl v dobrém stavu, než ho Němci spolu s obcí Sklabinský Podzámok roku 1944 vypálili. Dle pověsti jsou zde za bouřky slyšet dunivé kroky, řinčení řetězů a jiné zvláštní zvuky a prohání se zde rytíř bez tváře v tmavém plášti. Pod hradem prý žije had s hlavou velkou jako tele a kdo ho uvidí, tomu nohy zkamení. 
V dolní hospodářské budově hradu sídlí muzeum spravované občanským sdružením Donjon, které se snaží o obnovu hradních objektů. Následují vesničky Sklabiňa a Záborie s nedalekou rozhlednou Na Tŕní. Kdo se rozhodne pro nejkratší trasu, odbočí doprava a přes Horný Kalník, Dolný Kalník a Dražkovce se vrátí do Martina. Tento okruh měří 48km s převýšením 690m. Ostatní pokračují přes Dolné Jaseno, Turčianské Jaseno a Horné Jaseno k rozhledně Na Kalníku. Po odpočinutí trasa pokračuje přes Belou, Žabokreky do Kaštanov nad Turcom. Zde je možno rovněž odbočit doprava do Martina. Ujedeme tak 55km s převýšením 800m. Nejdelší osmdesátikilometrová trasa pokračuje na Turčiansky Peter. Nachází se zde nevelký zámeček v renesančním stylu byl postaven na přelomu 16. a 17. století. Později byl empírově upraven. Zaujme malými kulatými arkýřovými věžemi na nárožích. Zámek je obklopen parkem a probíhá zde postupná rekonstrukce. Pokračujeme na Trebostovo, Trnovo, Valču a Snowland Valčianská dolina, kde bude probíhat IV. ročník Valčianského folklórneho festivalu s folklorními soubory z Ukrajiny, Řecka a Polska. Součástí festivalu je tradičný jarmok. Po občerstvení těla aduše se musíme vrátit do Trnova a odbočit na cyklostezku 5470 – Tanková. Na trase se nachází 2 rozhledny a prokličkovat se po ní dá až do Martina. Tento nejdelší okruh měří 81km s převýšením 1250m.

Mužské vlastní jméno Martin je odvozeno od jména římského boha války Marta. Martin proto znamená, volně interpretováno, bojovný, válečník, Martovi zasvěcený, Martovi oddaný, Martovi náležející.
Město Martin (do roku 1950 Turčiansky Svätý Martin, maďarsky Turócszentmárton, německy Turz-Sankt Martin, latinsky Sanctus Martinus či Martinopolis) se nachází v Žilinském kraji, 22 km jihovýchodně od Žiliny a 170 km severovýchodně od Bratislavy v závěru Turčianské kotliny mezi Malou a Velkou Fatrou na řece Turiec, krátce před jejím ústím do Váhu. V roce 2017 zde žilo přes 55000 obyvatel a bylo tak devátým největším slovenským městem.
V roce 1994 bylo město Martin zákonem vyhlášeno za národní kulturní centrum Slováků.
Martin je sídlem Jesseniovy lékařské fakulty Univerzity Komenského, která se v rankingu ARRA (Slovenský akademický rating) řadí několik let po sobě na první místo mezi lékařskými fakultami Slovenska. Aktuálně zde studuje několik stovek norských studentů.
Martin byl za dob ČSSR významným střediskem těžkého strojírenství. Stále se zde však vyrábí papír, nábytek, potraviny a sídlí zde renomovaná tiskařská firma Neografia. Z nově vniklého průmyslu je zde výroba obuvi ECCO, SKANSKA, strojařská firma Viena nebo výroba komponentů Volkswagen.
Městská hromadná doprava provozuje 24 autobusových linek.

Osobnosti:
Zdeno Cíger (* 1969), lední hokejista, trenér
Ivan Hoffman (* 1952), novinář, rozhlasový komentátor
Janko Jesenský (1874–1945), politik, básník a spisovatel
Jana Kirschner (* 1978), zpěvačka
Ľuboš Kostelný (* 1981), herec
Hana Meličková (* 1900), herečka
Zuzana Kronerová (* 1952), herečka
Svetozár Stračina (* 1940), hudební skladatel
Zuzana Šulajová (* 1978), herečka
Róbert Švehla (* 1969), lední hokejista
Darina Krausová (* 1976 jako Darina Farská), predná slovenská, posléze přední česká kardioložka, triatletka, cyklistka, běžkyně, plavkyně, lyžařka, tanečnice a zpěvačka. Viceprezidentka Cykloklubu Nový jičín

Pamětihodnosti:
Kostel svatého Martina, raně gotická stavba patrně ze 13. století
Etnografické muzeum – obsahuje největší sbírku lidové kultury na Slovensku.
Budova Slovenského národného múzea z roku 1906 s Muzeem Andreja Kmeťa
Slovenské komorné divadlo
Evangelický kostel z roku 1784 – pred jeho bránami sa v roku 1861 uskutočnilo Memorandum národa slovenského.
Národný cintorín, kulturní památka z 18. století, pohřbeni jsou zde desítky osobností jako československý premiér Milan Hodža nebo fotograf Karel Plicka
Kaštel v Záturčí, původně evangelický kostel z roku 1640, přestavěný koncem 19. století na zámek
Muzeum slovenské dědiny – největší národopisná expozice v přírodě na Slovensku o rozloze 15,5 ha jihovýchodně od centra v městské části Jahodníky, obsahuje 143 objektů hospodářského, technického, společenského a sakrálního charakteru. Skanzen prezentuje bydlení, architekturu a život na slovenské vesnici v 19. a na počátku 20. století.
Múzeum slovenského malíře Martina Benku

Procházka Martinem:
Keby ste navštívili Martin pred tristo rokmi, ocitli by ste sa v malej dedine, akých bolo na Slovensku v tých časoch veľa. Martin vznikol pravdepodobne už začiatkom 12. storočia a najstarší dochovaný písomný záznam o „Villa Sancti Martini“ pochádza z roku 1284.
Prelom v novodobých dejinách Martina nastal v revolučnom roku 1848 po vystúpení Štúrovcov, ktoré v Martine i v celom Turci získalo pozitívny ohlas. V priebehu troch storočí dejinný vývoj urobil z Martina jedinečné centrum slovenského historického i kultúrneho diania. Dnes je Martin metropolou regiónu Turiec a moderným mestom, ktorého centrum prešlo výraznou rekonštrukciu. Historické centrum mesta nie je veľké. Opakujúce sa požiare v minulosti totiž mesto viackrát poškodili, čo zapríčinilo, že v ňom nie je veľa starých budov. Väčšina pochádza z konca 19. a začiatku 20. storočia a sú vybudované v štýle Art Nouveau (secesia).

V strede hlavného námestia sa nachádza sklenený objekt Millenium, ktorý spolu so zrekonštruovanou pešou zónou získal najvýznamnejšie ocenenie v rámci Slovenska, „Stavba roka 2003“.

Naľavo od objektu Millenium stojí budova Národného domu. Postavila ju v rokoch 1888 až 1890 Spoločnosť vlastníkov podľa plánu Blažeja Bullu. Od II. svetovej vojny až do roku 2001, keď sa začala jej rekonštrukcia, je sídlom Slovenského komorného divadla. Od decembra 2008 je Národný dom opäť otvorený. K Slovenskému komornému divadlu patrí aj Štúdio, postavené v roku 1994, ktoré je jedným z najmodernejších a najlepšie vybavených divadiel na Slovensku.

Ďalšou zaujímavosťou je budova Tatra Banky, v ktorej dňa 30. októbra 1918 slovenská politická a kultúrna reprezentácia podpísala Deklaráciu slovenského národa o pripojení Slovenska k spoločnej republike s Čechmi. V parčíku pred ňou sa nachádza bronzové súsošie na počesť padlým v 1. svetovej vojne, od sochára Fraňa Štefunku.

Od budovy Millenium sa námestie rozdeľuje na dve strany. Na jednom konci ústi na Memorandovom námestí, kde sa na priestranstve pod lipami pred Evanjelickým kostolom dňa 6. až 7. júna 1861 konalo memorandové zhromaždenie slovenského národa. Tu bol podpísaný významný dokument – prvý ucelený program samostatnej slovenskej politiky – Memorandum národa slovenského. Hneď vedľa Memorandového námestia sa nachádza prvá budova Matice slovenskej, v ktorej sa v 19. storočí sústredili všetky tvorivé a kultúrne sily národa. V súčasnosti v ňom sídli Slovenské národné literárne múzeum, so stálymi expozíciami s názvom Najstaršia slovenská literatúra a Národná dvorana.

Druhú budovu Matice slovenskej postavili v rokoch 1925 až 1926 podľa návrhu Jána Palkoviča. Dnes je sídlom pracovísk Matice slovenskej – vydavateľstva, redakcie Národných novín, Slovenských pohľadov a sídlia tu aj pracoviská Slovenského národného literárneho múzea SNK. V parku pred budovou je bronzová socha “Matica“ od Jána Kulicha z roku 1964.

Na druhom konci námestia stojí Rímskokatolícky Kostol sv. Martina, ktorý je najstaršou pamiatkou mesta. Podľa patrocínia kostola dostalo meno aj mesto Martin. Kostol bol postavený v románskom slohu v druhej polovici 13. storočia a sú v ňom zachované fresky zo 14. storočia, hoci viackrát vyhorel (v roku 1433 po husitských nájazdoch a v rokoch 1780 až 1781). V 20. storočí bol dva razy rekonštruovaný – v roku 1919 a po vojne, v roku 1945. Nachádza sa v ňom hrobka rodiny Révaiovcov, krížová cesta so 14 reliéfmi a Pieta od sochára národného umelca Fraňa Štefunku, ako aj obraz Panny Márie ustavičnej pomoci od národného umelca Martina Benku.

Oproti Kostolu sv. Martina sa nachádza bývalý Župný dom, postavený v roku 1772, ktorý je od roku 1987 sídlom Turčianskej galérie so stálou expozíciou Slovenského moderného umenia 20. storočia. Galéria okrem pravidelných výstav a komorných koncertov cyklicky usporadúva aj jedinečné medzinárodné
podujatia – Bienále fantázie (pre deti) a Bienále knižného umenia (pre tvorcov a milovníkov krásnych kníh).

Vpravo od Turčianskej galérie stojí súsošie Jánošíka s družinou od Fraňa Štefunku z roku 1941.

Medzi najnavštevovanejšie miesta Martina patrí aj Národný cintorín, kde väčšina z velikánov národa, ktorý mesto budovali, stáli pri zrode kultúrnych inštitúcií a spolkov, peňažných ústavov a priemyselných podnikov skončila svoju životnú púť. Neskôr sem pochovávali telesné pozostatky veľkých Slovákov z celého Slovenska i zahraničia.

Jedným z najväčších múzeí v Martine i na Slovensku je Slovenské národné múzeum – Etnografické múzeum.
Keď budova pôvodného múzea (dnes Múzeum Andreja Kmeťa) už nestačila pre potreby a narastajúce zbierky Muzeálnej slovenskej spoločnosti, MSS sa rozhodla postaviť podľa projektu M. Harminca, postaviť novú budovu Slovenského národného múzea. Stavali ju v rokoch 1929 až 1932. Jej súčasťou je travertínové schodisko so sochou Andreja Kmeťa a botanická záhrada z roku 1934. V múzeu sa postupne zhromažďovali historické, etnografické a prírodovedecké zbierky. Od roku 1942 múzeum plnilo aj funkciu prvého špecializovaného archeologického pracoviska na Slovensku. Po druhej svetovej vojne v rámci delimitácie boli zbierky postupne prevážané do Bratislavy, do špecializovaných ústavov SNM (Slovenského národného múzea) . V Martine ostali najmä národopisné zbierky a múzeum sa začalo špecializovať ako etnografické múzeum. V súčasnosti ponúka 3 stále expozície, a to: Človek a pôda, Človek a materiál a Človek a odev.

V Múzeu Andreja Kmeťa sídli špecializované pracovisko zamerané na výskum prírody, ktoré spravuje vyše 160 tisíc zbierkových predmetov a ponúka stálu expozíciu o prírode Turca.

Slovenská národná knižnica v Martine (SNK) je najstaršou, najväčšou a najvýznamnejšou národnou a vedeckou knižnicou na Slovensku. V súčasnosti je modernou vedeckou, kultúrnou, informačnou a vzdelávacou inštitúciou, ktorá slúži všetkým občanom Slovenska a používateľom zo zahraničia.

Návštevníkov Martina láka aj Múzeum slovenskej dediny (14), najväčší skanzen na Slovensku, ktorý prezentuje ľudové staviteľstvo, bývanie a život tradičných slovenských dedinských spoločenstiev. V jeho areáli je na ploche 15,5 ha nateraz sústredených takmer 150 obytných, hospodárskych, technických, spoločenských a sakrálnych stavieb z regiónov Orava, Turiec, Kysuce a Liptov. Od r. 1991 sa v Múzeu slovenskej dediny (MSD) pravidelne konajú programové podujatia Národopisného roka s ukážkami tradičnej výroby, remesiel, zvykoslovia a folklóru. K službám, poskytovaným návštevníkom MSD, patrí aj ponuka širokého sortimentu ľudovoumeleckých výrobkov a možnosť občerstvenia v zrubovej krčme z Oravskej Polhory z r. 1818.