Cykloklub Nový Jičín

Ahoj kamarádi.

O tomto víkendu jsem byl slaměným vdovcem; ale neklesal jsem na mysli, zamáčknul slzu v oku a vyrazil dobývat jesenické vrcholy.

Při zdolávání jesenických vrcholů v rámci Vrchařské Koruny Jesenicka jsem měl příležitost navštívit lesní bary poblíž Horní Lipové. Věděl jsem o nich již z doslechu, ale skutečnost hodně předčila má očekávání. Pokud se budete náhodou vyskytovat na Jesenicku, nenechte si to ujít.

S myšlenkou přišel před léty nějaký pan místní revírník, který se rozhodl zpříjemnit cyklistům a turistům výlety do okolí pomocí vkusných odpočívadel a přístřešků. Obzvláště pak dolní bar se vyvinul ve vyhledávaný fenomén, který nemá o návštěvníky nouzi. Turisté si mohou vybrat z celé škály alkoholických i nealkoholických nápojů, skvěle vychlazených pramenitou vodou, přiváděnou pomocí důmyslného systému žlabů do nádob s nápoji. Je také možné si připravit teplé nápoje a jednoduché jídlo (během mé návštěvy byly například k dispozici špekáčky s chlebem a hořčicí). Je zde i dětský koutek, toalety, obaly od nápojů se třídí, vše zábavnou formou. Protože zde není žádný stálý personál, záleží jen a jen na poctivosti návštěvníků, zda zaplatí. Zjevně to ale funguje.

Lesní bary jsou umístěny na cyklotrase č. 6044, která začíná v Horní Lipové. K dolnímu baru je to na kole z města Jeseník asi 12 km s převýšením cca 350 m, vše po asfaltu. Pokud nemáte kola můžete vyrazit pěšky, od záchytného parkoviště v Horní Lipové je to jen cca 2 km a cesta je dobře značená. Za zastavení stojí také pramen Josefa II. v Horní Lipové hned u cesty. Jak jsem se dozvěděl z informační tabule, císař Josef II. se z tohoto pramenu napil během své inspekční cesty po pohraničí v roce 1779.

Přestože jsem k dolnímu baru dojel vcelku brzy ráno, bylo tam již živo, opékaly se špekáčky. Dal jsem si jen pivo a samozřejmě poctivě zaplatil do pokladničky. Potom jsem sedl na kolo a pokračoval směrem na Smrk – Hraničník, nejvyšší vrchol Rychlebských hor a zároveň jeden z předepsaných vrcholů Jesenické Vrchařské Koruny. A jak jsem hned zjistil, ranní pivo bylo přesně to, co jsem potřeboval. Po předchozím dni stráveném na kole jsem se nemohl dostat do tempa. Až teprve blahodárné pivní ionty mě pořádně probudily.

Horní bar byl o poznání skromnější, k občerstvení zde byla pouze pramenitá voda a příležitostné lesní plody. Tak jsem se po vzoru císaře Josefa II. alespoň napil, pokochal výhledy a vyrazil na dále Smrk – Hraničník. Výjezd nebyl nijak obtížný a odměnou mi byl malebný vrchol s rašeliništěm, typickou jesenickou flórou a výhledy do okolí. Ze Smrku jsem pokračoval po krásné, téměř hřebenové trase na Palaš – Paprsek, oblíbené středisko běžeckého lyžování s vyhlášenou chatou a kuchyní. Od chaty Paprsek už jsem potom dobře najezený i napojený absolvoval jen pohodový sjezd na Ramzovou – sedlo a dále do města Jeseník. Nádherně strávený půlden v kopcích…

Jarda

[Gallery not found]